Zpátky do budoucnosti

Na burze Chicago Mercantile Exchange (CME) se kromě jiného obchodují měnové futures a e-mini S&P 500. Přestože se tam stále drží tradiční pitové obchodování, objemy elektronického obchodování na Globexu značně převyšují to, co se zobchoduje na parketu. Mým záměrem ale není z tohoto dokumentu udělat základy obchodování futures. Pokud ještě nemáte jasno v základech obchodování futures, doporučuji strávit ještě nějaký čas na stránkách www.cme.com.

Je pár věcí ohledně futures na Globexu, které stojí za zmínku. První je, že všechny měnové páry i S&P 500 se vypořádávají v březnu, červnu, září a prosinci. Druhá věc je, že jeden kontrakt odpovídá následujícím minimálním objemům a hodnotám pipu:

125,000 Euro/USD [1 pip = $12.50],

62,500 GBP/USD [1 pip = $6.25],

125,000 CHF/USD [1 pip = $12.50],

12,500,000 JPY/USD [1 pip = $12.50],

100,000 AUD/USD [1 pip = $10.00],

100,000 CAD/USD [1 pip = $10.00],

50 Times Cash S&P 500 Index [1 tick = 0.25 Index Points = $12.50].

Je léto 1981 a já odcházím z MidAmerica Commodity Exchange, abych mohl obchodovat na CME. Je čas opustit nižší ligu mini kontraktů a začít obchodovat s dospělými. Euro ještě neexistuje a nejobchodovanějším kontraktem je German D-Mark (neměcká marka). To, co jsem doteď zažil je nic v porovnání s tím, co mě čeká, když přicházím dveřmi CME a beru místo na parketu švýcarského franku. Kéž bych vás mohl vzít zpátky, abyste to mohli zažít. Koukněte na film Trading Places (v češtině Záměna) s Danem Aykroydem a Eddiem Murphym. Scény z burzy představují NORMÁLNÍ obchodní den. Když se trhy zblázní, je to ještě mnohem divočejší.

Vezměte si, že fyzický parket (asi 40 metrů čtverečních ve tvaru značky stop se třemi schody) bylo místo, kde se obchodovala většina švýcarského franku z celého světa. Nebylo na výběr, protože pouze největší firmy a instituce měly možnost obchodovat přes banky. Potřebovali jste doslova alespoň 25 miliónů dolarů v cashi, aby vás vůbec brali vážně. Spekulanti a malé hedgové fondy museli obchodovat na CME, pokud chtěli obchodovat jakýkoliv dolarový měnový pár.

Každý pracovní den se přesně v 7:20 ráno chicagského času otevřely trhy a přesně ve 14:00 se zase zavřely. Když jste chtěli provést transakci ve 14:30, měli jste prostě smůlu až do dalšího rána. Takový byl trading před elektronickou revolucí, před internetem. Počítače, jak je známe, neexistovaly. Když jste chtěli obchodovat a nebyli jste členy burzy, museli jste zavolat svému brokerovi a ten umístil váš pokyn. Trvalo 60-90 vteřin, než byl vyplněn, když jste měli štěstí. A to bylo považováno za high-tech!

Každý, kdo držel pozice přes noc, se vystavoval obrovskému tržnímu riziku. Ať jste byli členy, nebo ne, jednoduše nebyl způsob, jak obchodovat mimo obchodní hodiny. Vídával jsem chlapy, co odcházeli domů s 50 ticky v zisku na 5, 10 kontraktech Švýcara a tvářili se jako páni světa. Pak se ráno vrátili, otevírací cena byla 120 ticků níže a najednou chtěli skákat do Michiganského jezera s olověnou koulí připevněnou k noze.

Na parketu, kde bylo přibližně 20-25 lidí (brokeři, tradeři, arbitražéři), jsme zobchodovali kolem 40 000 kontraktů denně. Objednávky (jeden až stovky kontraktů) proudily od brokerů každou vteřinu od otevření. Pro vás jako tradera to byl životní sen, protože celý svět přišel za vámi obchodovat. Všechno, co jste jako trader mohli chtít, bylo právě tam.

Klíčem k úspěchu bylo pochopení toku objednávek (order flow). Například v rozjetém býčím trhu na švýcarovi (medvědím na USD/CHF) bylo třeba naučit se otevírat pozice na průrazech tak, abyste na konci dne mohli těžit z vyšších cen vzniklých pokrýváním shortových pozic. Jak jsem věděl, že trh bude na konci dne růst? Odpovím na to otázkami: Zůstali byste v krátké pozici v býčím trhu, pokud byste věděli, že kdybyste odešli se shortem v trhu, další den ráno při open byste mohli být o dalších 100-150 pips chudší? Nemyslím si.

Nestrávil jsem nějaký čas tímto obchodním rájem jen tak pro nic za nic. Chci, abyste porozuměli tomu, jak důležité pro mě tehdy bylo uchopit obchodní mechanismy. Už jsem naznačil dříve v metodě hodinového tunelu, že tunelové obchodování vzešlo z obchodování na parketu. Konkrétněji vzešlo z pochopení obchodního prostředí parketu, toku objednávek a tržních omezení, o kterých jsem mluvil výše.

Nakonec mi došlo, že vlastně nezáleží na tom, jestli jde trh nahoru nebo dolů. Každý den jsme měli rozpětí (high – low) přes 100 ticků. Všechno, co bylo potřeba udělat, bylo dívat se na denní grafy. Měli jste to tam, přímo před očima. Zapomeňte na názory, kašlete na zprávy, zapomeňte na všechno kromě ceny. Je tam, zírající na mě, tenhle jednoduchý fakt, že trhy se hýbou každý pracovní den.

Přes 10 let jsem obchodoval na švýcarovi (obchodování začalo v dubnu 1982) jednoduchou break-out strategii z otevíracího rozpětí. Čekal jsem, až se ustálí 10-15 tickové rozpětí a jakmile bylo proraženo, šel jsem s ním bez ohledu na ostatní okolnosti. Můj stoploss a zároveň reverzní limitní pozice byla na druhé straně rozpětí. Ze zkušenosti jsem věděl, že je vysoká pravděpodobnost, že trh udělá rozpětí aspoň 100+ ticků za den. Všechno, co jsem pro to musel udělat, bylo ignorovat kraval na parketu, selhání 5minutových technických indikátorů a držet se svých zbraní. 50-100 tickové zisky se zanedlouho staly normou.

Samozřejmě, že dnes už tradingový svět vypadá jinak. Otevírání, zavírání trhu, stejně jako pozice přes noc, se kterými člověk nehnul, jsou už součástí minulosti. Ve své podstatě je teď každý, kdo obchoduje, parketovým obchodníkem. Klíčová otázka zní: Můžeme si něco z tohoto „zlatého věku“ (z pohledu parketových obchodníků) vzít do dnešních dnů? Něco, co nám dá výhodu v otevírání pozic v rámci metody Vegasova budovatele bohatství? Odpovědí je hlasité ANO.