Obchodování na forexu: motivace a selfsabotáž

Autorka článku: traderka Monika

Kdysi dávno, v jedné a snad v úplně první forexové firmě v Praze, když se ještě obchodovalo OTC a pokyny se zadávaly telefonicky, jsem si sedla k počítači a do grafů cenových pohybů měn jsem začala dělat rovnoběžné přímky. A to dělám ještě dodnes. Spojovala jsem body, od kterých se ceny odrážely, a podle toho jsem zadávala obchody. Šlo to dobře, obchodovala jsem to, co jsem viděla, aniž bych vlastně věděla cokoli o technické analýze. A to bylo první období a „štěstí začátečníka“. Věřím, že to vlastně žádné štěstí není. Ono je to v těch grafech mnohokrát opravdu dobře vidět, co se bude dál dít, jak se budou ceny vyvíjet. Pokud tedy máte tu schopnost to vidět.

Pak se mi dařit přestalo, ať už z jakéhokoliv důvodu, a to byla fáze druhá. Přestala jsem si věřit a začala jsem se učit. Viděla jsem ten pohyb ve vlnách a začala počítat vlny. Trendové kanály jsem pak malovala taky trochu jinak.

A potom šlo zase chvíli obchodování dobře, to byla fáze třetí. A pak fáze další, když to znovu přestalo jít. Zase jsem vlny počítala jinak a přesměrovala ty čáry a zase nanovo. A tak dál. Pokud by se člověk cokoli málo naučil, co mu funguje a přináší víc zisku než ztráty, mohlo by to ve fázi tři v ideálním případě skončit. Ono to ale tak ideální zřejmě přece jen pro nikoho nebude. Protože trh se mění, krátkodobé i dlouhodobé trendy končí a vzájemně se ovlivňují. Takže se tady nacházíme vlastně v jakémsi multidimenzionálním prostoru. A orientovat se v něm není úplně snadné. A taky proto se tady lze snadno zacyklit.  Je tu snad nekonečný prostor pro učení se, vylepšování analýz a strategií.

No a stejně, dejme tomu, že máte analýzu a strategii, které fungují za jakýchkoli okolností skvěle. Nebo prostě tak dobře, aby vám v pohodě a klidu průběžně vydělávaly. Pořád je tu nekonečný prostor pro chyby, které dělá vaše psychika. Jsou to především přirozené reakce na přetížení, na stres. A jestli má vaše psychika chyby (a používá-li tedy jakékoli maladaptivní mechanismy), při obchodování na ně přijdete. A budete je muset odstranit, pokud budou při obchodování na překážku. A i přetěžování se samo o sobě může být snadno maladaptivním mechanismem.

Přirozené reakce na stres jsou útok a útěk. Trader se během obchodování může začít s trhem prát. Nebo utéct, stáhnout se ze situace, utéct do fantazie, dělat „mrtvého brouka“, nereagovat. A to všechno budou přirozené reakce na stres. Z toho vyplývá, že má smysl omezit stres na co nejnižší míru. A to jak důkladně připravenou strategií obchodování tak i omezením obchodování na únosnou míru. To se může týkat počtu obchodů, ale i délky obchodů, velikosti obchodů a zatížení účtu a podobně. Sama na sobě jsem samozřejmě zažila tohle všechno a omezení stresu určitě pomohlo. Důležitý je odpočinek, střídání činností, volný čas.

Ale člověk se chová také podle podvědomých příkazů, které vstřebal v dětství nejspíše od rodičů nebo které dal v obraně sám sobě, ty se v chování zafixují a pak působí destruktivně.

Maladaptivní (obranné) mechanismy jsou pro různé lidi odlišné, podle toho, s čím se v životě setkali, v jakém věku to bylo a čemu se to tehdy museli přizpůsobit. Jsou to například věty typu

  • „Všechno musí být vždy v perfektním pořádku.“
  • „Nikdy nic neudělám dobře.“ „Málo se snažíš“
  • „Na co sáhneš, všechno zkazíš.“
  • „Jsi tak blbá nebo to děláš schválně?“ (No vyber si!)
  • „Nikdy mne nedokážeš potěšit“
  • …a mnoho jiných.

Z toho vyplývají některé nezdravé kompenzace:

Přílišná pracovitost: Dávám si vysoké cíle, pracuji s velkým nasazením, riskuji tedy přetížení.

Perfekcionismus: Musím být dokonalý, nesmím dělat chyby, a ať jsem jakkoli dobrý, nikdy to stejně není dost. Jsem pak nespokojený se sebou a nikdy se toho nemohu dost naučit.

Selhání: Nejsem dost dobrý na to, abych uspěl. Nic si nezasloužím.

Zranitelnost: Nedokážu mít věci pod kontrolou.

Oprávnění: Mám pocit, že pravidla nejsou užitečná, rozumná, že se na mne nevztahují nebo mi škodí.

Sebedestruktivita, selfsabotáž: Podvědomě se přetěžuji, dělám různé chyby tak, abych neuspěl. Nebo záměrně hazarduji, sázím se, bojuji s trhem a účet přetěžuji.

No, a pokud se z těchto podvědomých programů nevymaním, přestože se jakkoli moc snažím uspět, nemusí se mi dařit.

Nikdo, kdo do jakékoli činnosti investuje čas a peníze, tak jako je to i v případě tradingu, by jistě nepřipustil, že jeho motivace je jiná, než veskrze kladná. Vynakládá přece velké úsilí na to, aby se mu dařilo, a čeká finanční úspěch. A rozhodně nevynakládá své velké úsilí proto, aby své peníze záměrně „prohrál“ a přišel o ně.

Ale je pravda, že obchodování s pákou na forexu se dá používat stejně jako kasino a jeho podvědomí takový záměr mít může. A to přímo nebo nepřímo, skrze všechny ty programy, které mu v úspěchu brání.

Ale dobrá zpráva je, že tak jako je tu snad nekonečný prostor pro vylepšování analýz a strategií, tak je tu stejně nekonečný prostor pro uzdravování psychiky. Zvýšení psychické odolnosti a zbavení se kompenzačních programů může obchodování neuvěřitelně prospět.